Operace

Je to tu. Přijel jsem do ZIRISu a nahlásil se v recepci, nervózně přešlapoval po chodbě a těch pár minut co jsem čekal, bylo jako věčnost. Dokonce jsem se přistihl, že mám takové myšlenky, že odejdu a na operaci nepůjdu. Přišla si pro mne milá vrchní sestra. Odvedla mne do čekárny před operačním sálem, dala mi na prozkoumání a podepsání smlouvu o operaci. Pak přinesla dva prášky, jeden na uvolnění, druhý od bolesti a kápla mi do oka něco na umrtvení. Přečetl a podepsal jsem smlouvu, mezi tím ještě jedna kapka do oka. Pak přišel pan doktor Siegel, zeptal se mě, jestli jsem připravený a šel na sál. Já dostal poslední kapku do oka a pak zelený oblek a síťku na hlavu. Pak jsme se sestrou šli na sál i my. 

Posadila mne, dala mi do ruky plyšáka, abych měl co mačkat a pak mi pomohla lehnout si na laser. Doktor mi ještě vysvětloval, jak to bude probíhat, prakticky se mám jen koukat do světélka. Pak mi roztáhl víčka nějakým nástrojem z kovu, nic jsem necítil, jen jsem nemohl mrkat. Osušuje mi oko nějakým asi molitanovým trojhránkem na tyčince. Koukal jsem  se na světélko, které sem tam změnilo barvu a dokror mě upozornil, že to začne. Odpočítával vteřiny do konce a já jen viděl, jak se mění světýlko a že ho vidím rozostřeně a zacítil jako by se pálily chlupy. 

Řekl že je hotovo, položil mi na oko krycí čočku a sundal mi ten víčkový roztahovák . Moc toho nevidím. Paní vrchní mi dala tašku, kde byly sluneční brýle, oční kapky a nějaké prášky, vysvětlila, že jedny jsou na spaní a druhé od bolesti. Pak mi ještě dala instrukce jak kapat a užívat léky a řekla, že v pondělí mám přijít na kontrolu. Poděkoval jsem, pozdravil a odcházím. Operace podle mne zcela v klidu bez bolesti, pohoda.